Article 9

Byl krásný květen 2010, dnes už manžel, mě unavenou vyzvedl v pátek večer z práce a jeli jsme na večeři. Netušila jsem vůbec nic. Těšila jsem se na hezký večer a manžel mě moc překvapil, když mě vzal do jedné stylové restaurace, kde jsme si dali ale naprosto vynikající večeři. Po příjezdu domů jsem už něco tušila, když mě odzbrojil šampaňským, růží a dojal krásnou žádostí o ruku.

Přípravám jsme věnovali dostatek času, ale rozhodně jsme nešíleli, chtěli jsme si to krásné období užít, což se nám, myslím, povedlo dokonale. Samozřejmě že nějaký ten stres těsně před svatbou se dostavil, ale to už bylo v době, kdy se dal očekávat. Svatbu jsme si stanovili na duben 2011. Chtěli jsme mít krásný jarní svatební den, což se nám potom také splnilo.

V některých věcech mi už při přípravách pomohla koordinátorka Zuzka a samozřejmě pomáhala celá rodina a hlavně svědkyně, moje sestra. Design loga a celkové podoby svatby jsme vymýšleli a tvořili sami. Jmenovky, svatební noviny a další svatební drobnosti jsme vytvářeli po večerech u sklenky vína. Se vším jsme začali s předstihem, takže nakonec se vše krásně stihlo.

Myslím, že největším oříškem byl pro nás svatební dort. Manžel mi v tomhle nechával poměrně volnou ruku a já jsem věděla, že nechci marcipán a všemožné titěrnosti. Chtěla jsem jednoduchý a netradiční dort. Mým snem byl dort z belgické čokolády. Ten sen se stal realitou s pomocí cukráře Jirky, nad výsledkem jeho práce jsem žasla. Po dortu se jen zaprášilo, přestože jsme měli dost cupcakes navíc.

Náš svatební den byl bez jediné chybičky. Vím přesně, který okamžik byl v ten den tím nejhezčím. Byl to ten, když mě manžel poprvé uviděl. V ten okamžik jsem věděla, že celý den už musí být jen nádherný. A byl. Od krásného počasí počínaje, přes dojemný obřad v kapli, skvělé okamžiky při společném focení a bezva večerní zábavou konče. Celý svatební den utekl rychleji, než jsme si mysleli. Ale asi to tak má být. To krásné vždycky uteče rychle, ale o to intenzivněji na takové okamžiky lidé vzpomínají.